Facebook… Wtf?

Joo, tak na doporučení ostatních (a hlavně proto, že ho maj italky, se kterejma nás čeká výměna) jsem se rozhodla založit facebook… Po krátké instruktáži (ooo, díky Cuci a díky Ondro :-*) sem se naučila přidávat si lidi do přátel, označovat ostatní na fotkách, jak poznám, že mám novou zprávu nebo upozornění, že se po mě někdo shání a tak… Ae… Co to tam na mě všude furt vyskakuje kua? z předchozích článků už jistě znáte můj vztah ke všem technickejm věcem (a jestli ne, tak to shrnu: já a všechno, co běží na elektřinu, se hluboce nenávidíme) mno a pořád po mě někdo něco chce, akce a pak nějaký píčoviny co vůbec netušim co jsou… Asi si budu muset vzít další hodinu od mých milých obětavých spolužáků… Ach Cuci, Ondro, pomozte!

 

(já vim, že mě chytla tvůrčí krize a sem v hajzlu, ae co sem mám psát hm?)

Konečně….

…. sem dala na stránky článek a fotky z oslavy mejch narozek, jukněte se níž

Ach, miluju je

Taaak sem si konečně na doporučení Julči koupila steelky. Jo, sice stály 2500,- ae koho to sere když ty peníze nejsou z vašeho kapesnýho ae od maminky? Mám do nich rovnou beránkový zimní vložky, musim říct, že mi zima vážně neni až na občasné případy, kdy třeba půl hoďky čekám venku v mrazu na bus, zmrzne mi totiž ta kovová špička a to pak trošku mrazí do palců, ae jinak neva. Mám 37 a stejně jsou mi trochu velký, mám prostě prťavou nohu. Jak se (malinko!) vyzouvaj když třeba jdu rychlejc a ta kůže neni zrovna taková že by se s ní člověk mohl pomazlit, trochu je to nepříjemný. Ale ta kůže prej brzo změkne, takže to hodlám vydržet!  Mno a největší sranda je zavazování. Zezačátku jsem si kvůli tomu musela ráno přivstat, teď se jen musim z obejváku od televize vykopat tak o 5 minutek dřív. Tkaničky mě trochu dřou do rukou, jsou z takovýho… nvm co to je, prostě blbej materiál, takže si musim koupit normální. Ale jinak Jsou prostě funny, jsou bezva a hezký, když sbíhám shody v metru, dupu jako slon a baví mě to. Sice v nich eště neumim moc chodit… Včera sem málem hodila držku ve škole…. Ale to se časem poddá.

Trumpeta

Je krásná, je skvělá, má dlouhé tělo a svůdné tvary. A kdo to je? Moje vodnice Jůlinka (ooo Bože, požehnej jí) mi přivezla z Dubaje k Vánocům vodnici, je hezoučká, má modro-zlatou vázu, jenom šlauch si musim dokoupit, mám totiž moc krátkej. A to tělo? Omg, vážně vypadá jako trumpeta, taky se tak jmenuje  Tabáčky už taky mám, jeden od Péti k narozkám, další od Juli. Musim si koupit uhlíky, už se těšim, až ji poprvé zkusim. Trumpeta bude mít premiéru. a rodiče s tim taky nakonec souhlasili

Hip hip…. Hurá! :-*

(fotky v následujícím článku)

Mnoo, tak jsem se rozhodla vám povyprávět o víkendu (2.1-4.1.) strávenym na chatě v Sedmihorkách za účelem oslavy mých 17. narozek. Jeli jsme já, Dáda, Hejmík, Tomík a Péťa. Chatku zacvakala moje maminka, takže nám zbylo jen dokoupit zbytky jídla (já brala dvě vánočky od mamky a 3 balíky nakrájenýho chleba, Dáda guláš a buřty na pivě, Tomík něco instantního a kafe, Péťa cukr a sůl a Hejma čajíky, máslo, toustovej chleba, sejra, šunku, vepřovej bůček… už nvm ) a koupit lístky na vlak (hrůza jak to zdražili, cesta tam a zpátky se skupinovou slevou stála 840,-). Usedli sme do ‘rychlíku’ ve 13:25, pokecali, Hejmík přečetl část knihy kterou měl sebou, Péťa s Tomíkem vyprávěli příhodu z lesa s mužem v kápi (Tomíku pojď pryč, nebo nás znásilní oba! ), prej bylo něco u cesty černýho, bylo to vysoký jak chlap a vypadalo to jako kdyby to mělo kápi nebo co, Péťa se bála (což chápu, já bych se bála taky) a Tomíkovi to připadalo směšný (což je typický pro chlapy) :) Mno nějak okolo čtvrtý jsme dorazili do Sedmihorek, chvíli se klouzali na ledě před chatou a vybalili věci, který nám přivezli moji rodiče, abysme se s tim nemusile tahat. Bohužel nám i s jídlem nechali proutěnej košík (táta hned volal že ho zapomněl vzít), takže na zpáteční cestu jsem ho musela táhnout. Ale to předbíhám. K večeři jsme si dali řízky od mojí mamky, všem chutnaly Zjistili jsme, že se nám rozbila karafa od vodnice, takže jsme zaimprovizovali: u petky jsme uřízli hrdlo, do toho nalili vodu, v tom ta vodnice seděla, ucpali sme díry toaleťákem a zalili ho vodou, pak to hezky těsnilo. Jelikož se vodnice kácela, dali jsme jí spolu se dvěma džusama do kýblu a držela parádně český zlatý ručičky si prostě poraděj za každý situace mno, dali sme pár vodnic, trochu popili, Hemík pořád něco požíral (nechápu kam dává to množství jídla), zahráli si Divoký kachny, který jsem dostala k Vánocům (vážně to je prdel) a šli spát asi tak o půlnoci. Ráno jsme se vyhrabali z postelí v 11 nebo i pozdějc, udělali si něco mezi snídaní a obědem (toustíky se sejrem, šunkou a pikantním salámem, mňam), zahráli si Carcassonne (byla jsem předposlední ) a po obědě (kluci si dali buřty na pivě, já a Péťa instantní polívku) jsme vyrazili na rybník vedle kempu, byl tam tlustej led tak se tam dalo krásně klouzat. Na ledu byla vrstva sněhu, tak jsme odpoledne zabili děláním nápisů a obrázků. Bylo to moc funny, jsem ráda, že mě Dáda nakonec donutil jít taky (páč já se bojim klouzat). K večeři bylo tak jako všecko, další polívka, pak kdo si co urval, vim že toustíky jsme si dali, udělal je Hejma, moc dobrý byli, pak jsme si sedli do obýváku, hráli několik her Divokejch kachen, komu umřela kachna nebo se trefil střelou do rybníku, pil (nejdřív byla Peach vodka nazvaná prostě píčou, pak vodka s džusem a nakonec když nebylo zbytí a všecko došlo tak Key rum s džusem), stejně tak pexeso s kačerem Donaldem, kdo našel jako třetí dvojici, pil (pak zas dva lidi něco našli apak ten třetí chudák musel pít, chápete, samozřejmě se nesmělo kecat, že nevíš a nikdo to nedělal), pak opět kachny, ty se ujaly K narozkám jsem dostala od Dády krásnou plyšovou kravičku (miluju kravičky :-*), na zádech má kapsu na zip a uvnitř byl krásnej dopis, kterej si teďka sentimentálně čtu každej den před spaním pro krásný sny:) Dále pak od Hejmíka Wormsy na komp, takový ty hezky udělaný, od Tomíka Zaklínače na komp a od Péti švestkovej tabák do vodnice, mňam, budu mít co cpát do tý co mi koupila Julča k Vánocům Trošku jsme se hraním her přivožrali, Tomík dokonce řikal něco o tom že je poprvý pořádně opitý (protože jinak pije málo), chodil pořád ven na čerstvej vzduch a dokonce začal i básnit: Hm, je tu smrad, potřebuju chlad a mám NEHORÁZNEJ HLAD! D Sedli jsme si do tý… chodby a kuchyňky v jednom a debatovali… Nejdříve o životě, zváhlo se to na duši (co to vůbec je) pak na buddhismus, následně na nevysvětlitelné úkazy v přírodě, vědecké objevy, knihu Vzpomínky na budoucnost, pak na spisovatele Součka kterej se tim zabejval a když na něco o vesmíru prej skutečně přišel, záhadně zemřel a rukopis zmizel (nikdy ho nedával z ruky, měl ho v noci na nočnim stolku, přepisovala to pro něj ženská, která pro něj dělala několik desítek let a najednou když měli knihu vydat, dostali oba v jednu chvíli infarkt a rukopis zmizel, funny co?), pak jsme se postupem času (už ani nvm jak to na sebe navazovalo) dostali k ekonomický krizi, k tomu jak to nikdo moc nechápe, ae mě to táta nedávno vyložil, tak jsem jim to převyprávěla, pak jsme debatovali, jak ji vyřešit a tak… a najednou koukáme, ono je 1:30 a my měli ráno odevzdat chatku v 10, takže jsme honem uklidili nádobí a zhruba si zabalili, šlijsme spát, ráno si dobalili, dali chatku do pořádku, odevzdali jí (ženská od kempu vyšla a prej: ‘Já jsem z toho úplně paf, nikdy mi nikdo neodevzdal chatku tak v pořádku’… A to neviděla ten opečenej kabel od varný konvice, trošku z toho koukaly kabílky ) Mno a jelikož jsme neměli na dvě hoďky (vlak jel až ve 12:13) co dělat a věci jsme si mohli nechat u ženský v recepci, vypravili jsme se na nedaleký pískovcový skály a tam po nich lezli (hlaně Hejma tda)… Máme pár pěknejch fotek, hlavně všude napadl sníh, takže tam to bylo moc hezký ve vlaku jsem hrála na Davidovym mobilu, trochu jsme pospávali, jedli zbytky, Péťa s Tomíkem hráli karty… Hrozně ta cesta utekla, já jsem zjistila jak ráda jezdim vlakem, prostě mě to baví Dorazili jsme na Hlavák, kde jsme se museli rozloučit, ostatní totiž jeli jinym směrem než já… Táta mě vyzvedl na Kobylisích, doma jsem si k obědu dala moje nejoblíbenější jídlo (indickej Pilaf, hodně pálivý, mňam) a rodiče mi popřáli k narozkám. Dostala jsem novou žehličku n vlasy, je skvělá… Pak šedej pásek DC… Jinak mi ve čtvrtek popřeje ségra, myslim že dostanu peníze a docela by se mi i hodily Nemám totiž po Vánocích vůbec nic, nemáme s Davidem za co chodit do čajky a do kina. Ae ve středu si jdem po práci do agentury na Chodově, tak snad dostanem něco fajnovýho

Hip hip…. Hurá! :-* (fotky)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Silvestr 2008

V 6 jsme se s Terkou a Bětkou sešly na Budějárně, odtud jsme se mim oblíbenym pomalym mimoměstskym busem dostaly do Hlubočinky k Hejmovi a když postupem času přišli všichni (a že jich bylo sakra dost), akcička na oslavu Silvestra mohla začít. Hodně mi to splývá, vim, že když dorazil Ali, byli sme venu na zeleném překvapení. Potom sem až do půlnoci byla s Dádou… Novoroční bouchnutí šampáňá jsem přežila bez boule na xichtě po špuntu a že sme se s Bětkou bály, hh …. Pak sem během celý noci do sebe otočila ňákou tu vodku s džusem, rum s colou když nebylo zbytí, fuj…. Mno a ani sem nalitá nebyla, musim se přiznat, že většinou to bejvá o mnoho horší, už v 10 trávim zbytek času na záchodě, ale dneska… Vydržela sem do 3, pak mě porazila únava (! a ne chlast!), tak sme si s Dádou šli lehnout, usnuli tak na dvě hodinky maximálně (páč Ali dole s Mirkem kalili až do osmi za hlasitýho řvaní noťasu) na jedný matraci (druhou nám někdo šlohnul a peřinu taky) přikrytý pod ňákym prostěradlem či co , probrali se tak v devět, do desíti se váleli a pak jsme šli uklízet. Vyluxovala sem (tj hrůza jak tam bylo nastláno), Dáda pak vytřel a zbytek času sme prokecali, já si vyhrála s Dádovym iphonem (skvělá hra to autíčko ) mno a pak jsem v půl jedný jela busem domu Joo a zejtra jedem do Sedmihorek oslavovat moje narozky (já, Dáda, Hejma, Terka, Tomík a Péťa) už se těšim, bude to fajn. Jen nemít schýzy z chlastu

Shrnutí

Takže, nemohla sem napsat nic novýho páč celý dny (nebo většinu dní) trávim u noťasu. Sry, ráno se dycky probudim, po snídani hraju do oběda, poté do večeře… A najednou nám hodiny odbíjí 1 hodinu a já jdu s bolestma hlavy a rudejma očima spát. Krásný strávení prázdnin A teď k tomu ostatnímu: dostala sem Eldesta v italštině, pak knihu o lidskym těle (jako kvůli budoucí doktorské kariéře ) pak tričko, mikinu, dvdčko Kung Fu panda, laky na nehty, společenskou hru Střelené kachny (jednoduchý pravidla, vtipný obrázky… vřele doporučuju) od synovečka pěny do koupele a kachničku na hraní do vany tu sem dycky chtěla. Mno a od Dády krásnej řetízek, náušničky a karamelovou čokoládu :* Byly to hezký Vánoce, vážně jo… Jinak co se dělo? Mno, jeden večer byl Dáda u nás, rodiče nás na chvíli nechali a šli do města tradičně obcházet kostely, koukali sme na filmy, bylo to moc fajn taky sme spolu byli v Symbióze, opět krásně strávenej čas…. Byla sem na 1 den na horách, oprášila sem prkno, užila si Jinak asi nic novýho…

Koukejte z okna děti, přijíždí Ježíšek!

Konečně nadešel ten velký den, konečně tu máme Vánoce. Ráno jsem vstala, začla zdobit s tátou stromeček, u toho jsme sledovali pohádky… Miluju vánoční pohodu Ale tenhle den se hrozně vleče co? Je teprve poledne a já už se nemůžu dočkat večera. Nvm co to je, tahle nedočkavost mi už zůstala a asi z toho nikdy nevyrostu. Mamka v kuchyni pálí purpuru, lítá od sporáku (kde vaří polívku z kapra, fuj, tu asi vynechám) k troubě (cukroví, mňam), musí přeskakovat psa, kterej leží co nejblíž všemu dění (kdyby mamce náhodou něco upadlo z ruky tak aby u toho byl první)… Táta dělá bramborovej salát k večeři a já… sedim na kompu. Bože, už abych měla ten svůj… Předevčírem mi ségra zkazila radost, řekla, že si noťas nebudu moct napíchnout do firemní sítě, kterou máme doma, a když by to šlo (že by mi to machři na kompy nějak zařídili), nesměla bych mít žádný stažený programy páč naše kompy si Microsoft kontroluje při každym připojení k netu nebo co… Hee já nerozumim všemu co se týká techniky, ae teď je to fuk, páč mamka s tátou slíbili, že net budu mít hned v lednu u sebe v pokoji, jelikož nahoře v patře to jako je, stačí jen provrtat zeď ke mě do pokoje a tj maličkost :) bezva, do ledna si vystačim s tim hafem her který mám. Mno a co jinak? Za chvíli musim za miláčkem na Budějovickou, předáme si dárek k Vánocům Chjo, škoda že je to jen takhle na otočku, radši bych s nim byla dýl… Ae každej musíme bejt odpoledne v rodinnym kruhu, tak jeden den obětujem no stejně se sejdem hned po Vánocích teď mě tak napadá… Těšíte se na sváteční večeři? Já nejim kapra, dám si něco jinýho rybího, asi pstruha nebo tak něco, toho mám ráda… Kapr mi smrdí sem rozmazlená no…. Takže kapří polívka taky padá, tak si dám něco jinýho. Ještě že táta neni jako můj děda. Já si na to tda nevzpomínám, ale ségra mi o tom vyprávěla. Prý si vždycky přidával a přidával, podle tradice nikdo nesmí vstát od stolu dřív žejo a teď on pořád na mamku: ,,Hee Jani dej sem eště kousek. Hee nalejte mi eště trochu tý dobrý polívky….” Chudák sestra. Prej dycky skřípala zubama páč děda se nedokázal odtrhnout od jídla a schválně takhle zdržoval. To ne, táta s mámou když dojedi první kousek kapra, kouknou se na mě a pochopěj, že další jídlo by nemělo cenu  No, už aby to tu bylo, stejně, užívám si tu krásnou atmosféru, která je tu jen jednou za rok. Nechápu lidi, co nemaj rádi Vánoce. Dobře, ten shon pár tejdnů předem je hroznej a lidi všude mě taky vytáče, ale jinak? Dyť je to fajn ne?

 

Teď je 17:52, přichází čas večeře… Nesnášim tenhle den, to jak se vleče, to jak pod stromkem už ležej dárky a já nemůžu ani koukat na telku páč stejně za chvíli čumim na ně. Twe.

Už jen tejden…

… než přijdou Vánoce. Proč se vždycky těšim jak malej Jarda? Čeká nás už jen poslední tejden školy (a test z bižule, fuj) a pak jsou tady zasloužené vánoční svátky, klid a pohoda, žádnej stres, nikam nikdo nespěchá… Konečně se pořádně prospim Vstávat každej den v 6 je vyčerpávající (kdy jsou další prázdniny, nevíte? :D je dobrý myslet už dopředu na příští prázky, když eště ani nezačaly tyhle). Dárky už mám všecky nakoupený, teď mi jen zbejvá koupit něco malýho drahýmu k svátku, mám už to sice neak vymyšlený… Ae nemůžu to sehnat… Sakra… Mno to se nějak udělá. Nákupem všeho sem se finančně naprosto vyčerpala, takže si konečně s Dádou půjdem sehnat tu brigádu, už máme oba potvrzení o studiu (díky všemohoucí bože) tak si můžeme zajít do agentury… Je fakt, že mě nebaví počítat každou korunu a strachovat se, esi mi to vyjde eště na příští tejden na čajku a tak… No to je jedno, zajdem si pro práci ve středu a uvidíme. Chjo, už aby tu byl příští víkend, to rodiče jedou na 2 dny pryč, takže… A k Vánocům konečně dostanu ten noťas(+ ňáký hadry a dvdčko Kung Fu Panda), svůj poválečnej komp sem zavařila už asi v září nebo kdy a od tý doby nemám na čem hrát! 2 měsíce mi to nevadilo, ale poslední dobou mně opravdu chybí joo, tomu se řiká závislost. Hlavně když mi moje okolí pořád slibuje, kolik her mi kdo vypálí a tak… Sakra… Už aby tu byly ty Vánoce. Co vy, těšíte se?

Fuckin’ winter

Mám náladu napsat něco dokonale duchapřítomnýho a smysluplnýho…Nebo spíš: nudim se, hrozně. Sem ve škole, čekám na naprosto zbytečnou hodinu ájiny, kerou stejně strávíme na kompu… Nejdřív sepíšem naprosto neuvěřitelnej příběh o zážitcích lidí s duchama a pak budem pařit hry… Hmm… Jak dokonale zabitej čas… A to sem se mohla válet doma u telky Ne kecám, musim po škole na trénink, po tom, co odvezli Tulipána, zbyli na nás ty největší mrchy (nebo já je tak vidim, ostatní asi ne, páč ostatní nesnášeli Tulipána). Venku je posraná zima, proč aspoň nesněží? Jako ae fest, nemyslim ty mokrý sračky co bejvaj v Praze… To je totiž aspoň hezký, takhle jenom mrzne ae brodíme se blátem… Teďka sme byly s Julčou a Marti venku, je tam nechutná kosa. Eště že sem nešla s Kubou na to cígo. Je mi zima na nohy, vzala sem si neska totiž prosíravě conversky. I ve skejtkách mi začíná bejt zima, mrznou mi prsty u nohou, bezvadný, co si má člověk přát víc? Takže mě Juli s Martinou pravděpodobně dotlačej ke steelkám, co se dá dělat? Bojim se, že mě budou dřít…. asi ne, holky to se mnou půjdou vybrat, ae… stejně. Nikdy sem takový botky neměla, láká mě ae to teplíčko co v nich bude… Co myslíte? Mám je koupit bo ne?

Život je tak nespravedlivej….

Nvm, co jsem komu udělala… Na můj svátek (úterý) mi oznámili, že mi seberou mýho koně, Tulipána, miláčka, na kterýho už jsem si za ten rok a půl zvykla. Odveze si ho oficiální majitelka někam… ani nvm kam. Měla jsem v úterý večer totiž trénink a Dana mi oznámila, že na něm sedim naposled… Na kom se teď budu učit? Navíc všem členům (tak i mně) zrušili druhej trénink, takže teď už chodim jen v úterý, neděle padá, nejsou totiž školní koníci když Tuli odjede… Chjo… Dneska jsem se s nim byla rozloučit, vzala jsem mu jablíčko, byl nadšenej, blahem mě poslintal obíbený džíny… Když si vzpomenu na ty krušný začátky… Je vzteklej, hlavně jak je obrovskej, tak z něj šel strach… Ae je to takovej bambula, když přejdete ten vztek a dokážete si s nim poradit… Když na mě pouštěl hrůzu, nafouknul se do celý svojí přibližně dvoumetrový vejšky (+ ňáký drobný), dal uši dozadu a zakoulel očima… já mu řekla: no jo, seš velikej miláčku, pohladla ho a on se zase sfouknul… Hrozný začátky mýho cvalu na něm, nešlo to, on zuřil, vyhazoval zadníma, já se ho bála… Jak táhne do otěží, člověk má najednou v rukách snad sto kilo… Tohle všecko mě napadá, když si na něj vzpomenu… A teď mi někdo oznámí, že je všemu konec. Dokážete si to představit?

Flexis

Nejlepší hra na mobil, zabili jsme tim celou dnešní ZSV… Měl se číst ňákej text co rozdal profesor, vždycky jeden z nás, buď já nebo Ondra, dával pozor kde jsme (kdyby nás náhodou vyvolal) a ten druhej dělal level pak se to vyměnilo. Větama typu: ‘hee teď čteme tohle, já jdu hrát’ nebo ’teď hraješ ty, kam jsme došli?’ jsme strávili odpoledku jinak jsem se byla po škole mrknout ve městě na oblečení, jak jsem dostala od ségry ty prachy k svátku, že bych si za ně něco jako koupila… Našla jsem jediný pěkný tričko v Revolutionu, sedělo mi a všechno, ae.. Když už jsem si ho chtěla vzít, bylo vzadu ňák umazaný, jako od make-upu nebo co… Chjo, nemám prostě štěstí…. A teď jsem doma sama, hmmm, co asi podniknu? už mám ňáký plány, chichi

Jak jsme šli plesat…

Nvm kdo to vymyslel, ale včera jsme se v Lucerně zúčastnili Kájinýho plesu od tanečních. Nejdřív jsme se vůbec nebyli schopný dohodnout kdy a kde se sejdem, všichni už byli spolu, jen já jsem byla mimo, nakonec ae po domluvě s Hejmou jsem se s nima srazila v pohodě, sice trochu naštvaná…

Ok, trochu víc… Ae hned mě to přešlo dostala jsem od Dády krásnou růžičku :-* mnoo, došli jsme do Lucerny, tam mě příšerně neochotná stará baba odmítla schovat růži v šatně, se slovy ‘nemám na to místo!!!!’ a pohledem, za kterej by se nemusela stydět ani čtyřhlavá saň, mě poslala do háje. Ani u dolního baru mi to nechtěl vzít, prej, že nesmí nic od nikoho brát, ale byl milej a poslal mě do horních pater, kde mi růžičku schovali

Našli jsme si stůl k sezení, kluci si dali pivko, my si objednaly láhev vína (pěkná břečka)… Začali hrát, tak mě David vytáhnul si zatančit chytla sem ten podělanej valčík, mezitim bylo něco… nvm co, pak zas polka, fakt skvělý, tyhle dva tance fakt žeru…

Celkem brzo mě začly bolet nohy, ne jako únavou, ale… Nějak mě to dřelo či co… Pak byli tancovat David s Móňou, já seděla u stolu s Hejmim, páč toho Monika ňák utahala, on prej celkově nesnáší tancování a Monča byla aktivní tak to Hejma zabalil, kecali sme… Terka, Kája a Nikča se strašně vožraly, lítaly tam, našly ňáký kluky… Když se Dáda a Móňa vrátili, chvíli sme ňák tak seděli… Dali Frisco… Holky tda víc, já (ač je to divný) jsem neměla vůbec chuť pít… Pak jsme šli zase na parket…. Byl Jive, chacha, ten mám ráda…. Dál nvm, moc sem to nevnímala, užívala sem si to…

Bolela mě ale ta noha, tak jsem docela uvítala pauzu, seděla sem s Dádou, povídali jsme si, to jsem potřebovala… Hrozně to uteklo, najednou už jsme se museli zvednout abysme stíhali poslední metro, David mě chtěl doprovodit do Kobylis (páč mě naši zakázali jet domu metrem sama)… V kozačkách to bylo utrpení, jsou eště vyšší než ty moje taneční boty, byla jsem ráda, že jsem došla do metra za stálýho křečovitýho držení se Dády. Potkali sme Terku namol chudák toho vypila hrozně moc, tak trochu všecko co teklo… Pořád se smála jak jsme my dva vtipný že se o ní tak staráme, atd.. mno, dojeli sme na Kobylisy (dotáhli Terku nahodu, ven z metra), tam Dáda musel běžet, aby stihnul poslední metro a bus, kterej mu jel domu z Budějovický. Dostala jsem od něj taky papírek na přečtení doma ( ve kterym byla nakonec krásná básnička, která mě hrozně dojala :-* ) na Kobylisích čekal v autě můj táta, hodili sme Terku domu, konečně dorazili k nám (kde jsem s úlevou zahodila kozačky co nejdál ode mě), po večerní hygieně jsem zalehla do postele, přečetla si básničku od Dády a s blaženým (až skoro idiotskym řekla bych) výrazem v obličeji sem zhasla lampičku, počkala na smsku od Davida, že stihnul bus a pak to zalomila (byla jsem děsně unavená).

Oslava svátku v rodinném kruhu

Joo, je dobrý mít svátek (sice až v úterý, ae rodinná oslava byla před chvilkou), nemusim nutně dostat něco nečekanýho, nemusim dostat hadry ani nic takovýho, stačí mi, když (třeba jako dneska) dostanu od ségry, synovce a švagra peníze Hurá, půjde se nakupovat…. Akorát musim pohnout, nebo to zase všecko padne na žrádlo, kafe, čajovnu a podobný…  Od rodičů zatim nic, to bude až asi opravdu v to úterý… Omg a zejtra je ten ples… S tim totiž přišel Dáda, půjdem zejtra večer do Lucerny na ples Káji a Nikči… Budu mít zase sladký šatičky… Sladký botičky… Budu celkově celá k sežrání, až to hezký nebude… Zapomněla sem většinu tanečních kroků, v Lucerně ten parket děsně klouže, sou tam díry… Bude to moc vtipný, třeba přerazit bych se tam mohla pro všeobecné veselí žejo… Před tim jdou ostatní koupit ňákej chlast do zásoby, to joo, eště třeba pod parou bych tam mohla bejt ježis, o tom sem pak musim napsat… A fotky budou.

Btw: od rodičů jsem před chvílí dostala nádhernou mikinu, do který sem se zamilovala už asi před půl rokem, ae neměla sem na ní peníze.

1. sníh!!! :D

Já vim, sem blázen, ae já se na něj hrozně těšila! Tak ok, zatim to neni sníh jako ten pořádnej, nepředstavujte si hned kalamitu a uvíznutý auta v závějích, je to asi 1 cm ale je to tady! V úterý mám svátek, tj ten nejhezčí dárek, jakej sem mohla dostat od počasí… Snad eště připadne Dnešní ráno bylo krásný, probrala sem se asi v 11 (konečně sem se pořádně vyspala), koukla z okna a mohla nechat oči na všem tom krásnym zasněženym, dívala sem se z okna na bílý střechy okolních domků, na bílý pole, na zasněžený stromy v našem Ďáblickym lese, s chutí sem sebrala z parapetu těch pár vloček, který se tam přes noc objevily… Je krásně, svítí sluníčko, je mi fakt pohodově… Za chvíli se půjdu setkat s Járou, kterej nás přijel z Hradce poctít svou návštěvou Uvidim se s Juli (která ovšem neni prvnim sněhem moc nadšená ), pak s Dádou (kterej se už dlouho těší na mojí dobrou náladu, a že sem jí neměla mrtě dlouho)… Tohle bude nádhernej den, nikdo mi dneska nemůže zkazit náladu a vycucnout ze mě tu hromadu energie, kterou mám, je prostě 1. sníh! Co se mnou dokáže udělat zmrzlá voda co?

Příští víkend jedu na prkno a pro tentokrát vynechám všecko ostatní… Musim si toho užít.

Shrňme víkend

Tak… Bylo to fajn no… Tda aspoň půlka… Začlo to pátkem, kdy jsem se večer sebrala z domova a šla spinkat k Dádovi, ta cesta je fakt příšerná, proč musej bydlet v takový… v takový… no to nejde ani moc slušně říct. Je to hodinu od nás od domova když mě táta hodí na metro, když seběhnu eskalátory, hned mi jede metro a pak dosprintuju na zastávku odkud jede mimopražskej bus! To ani nebudu počítat na kolik by to vyšlo kdybych šla z domova pěšky na Vozovnu Kobylisy, pak tramkou k metru… Pak čekala 10 minut na sobotní metro… Omg. Prostě sem se k němu domu dostala tak… v 8? Eště jim tam po cestě nesvítily světla, cesta rozblácená, od sousedů tekly… ehm… bobky Ať nejsem moc sprostá. Mno, ae to bylo naštěstí to nejhorší z večera, u nich to bylo moc fajn, má bezva rodiče, koukali sme na Wall-E a pak na Hortona…. Šli sme spát tak ve tři, probudili se v 9… Já se probrala v mezeře mezi postelí a zdí a navíc! bez peřiny, Dáda hezky spinkal na většině postele a když sem se mu pokusila vyrvat alespoň část deky, křečovitě jí držel takže bezva ráno, chlapi sou prostě sobecký no ne… mě to neva…. Nasnídali sme se, vyhrabali se na zastávku na bus, kde sme potkali Lukáše, jeli metrem na Kobylisy a pak k nám domu, kde sem se pokusila uvařit Kung-Pao, mno nvm, Dádovi to prej chutnalo, mě to přišlo trošku slanější… Neva, příště to doladim. Dáda si hrál s mym pejsánkem, rvali se spolu o míček, Kelly ho jednou přeprala, odtáhla ho do kuchyně ke skříňce s piškotama jak to vždycky dělá mě… Jednou mu vyrvala botu… Prostě se předvedla v nejlepšim světle Nějak sme mezi všim polehávali, relaxovali, byli sme docela unavený… Po obědě sme šli s Kelly na procházku do větrolamu, kterej máme u baráku, po návratu domu jsem vlítla do sprchy, Dáda se zatim povaloval u mě v pokoji… Sbalila jsem si věci a šli jsme na bus do Kobylis, metrem a tim mimoměstskym busem sme se dostali do tý…. grrrr…. Hlubočinky je to vážně děsně daleko! Mno, byli chvíli u Davida, kterej se zatim osprchoval… Pak jsme pobrali ňákej chlast a vyrazili k Hejmovi, kde sme popíjeli… ehm… můžete hádat jak to se mnou dopadlo, jako vždycky jsem skončila na záchodě no Já si to skoro nepamatuju, vim že do mě předtim kluci něco nalili, nechtěli mi říct co, já jak sem byla pod parou tak mě to bylo fuk…. Takže sem dopadla tak jak sem dopadla… PREJ mě David uložil do postele a mezitim co čekal než usnu, tak vytuhnul taky mno… Ráno sem se probrala s děsnym bolení hlavy a žaludkem na vodě, jela sem honem na trénink s koníčkama, Amigo (blbeček) se mnou hopsal jako… ani nvm k čemu ho přirovnat, prostě měl výjimečně aktivní náladu, vztekal se, plašil se…. Mě jak nebylo nejlíp, tak… sem se modlila abych… ho tak trochu… nevohodila No nebylo mi zrovna nejlíp, jen tak tak sme dojeli domu… Tam mě rodiče okrájeli syrovej brambor ať si ho dám, prej že je na to dobrej… Mno a pak sem šla spát, hajala asi do 4… Probrala sem se, odpověděla na pár starostlivejch smsek esi žiju, koukala sem na něco v italštině… Už to šlo, aspoň mi už nebylo tak špatně… a ponaučení? Už zase nikdy nebudu pít ok, lhát se nemá… Tak do příštího víkendu ne!

Vleče se to….

… jako… Ani nvm k čemu to mám přirovnat, nejhorší ze všeho sou asi ty dny, kdy máme ve škole do 4, což je pondělí ( i když to já mám do 4 jen když mám osvícenou náladu a tj vážně málokdy, ae stejně bych pondělí vyhlásila nejhnusnějšim dnem z celýho tejdne, a víte proč? Páč začíná škola a vy máte 5 dní před sebou, kdy se stresujete otázkou: Co na nás zase vymyslej?), potom středa (kdy se bezmezně těšim na odpoledne, obejmout Dádu po tak moc úmornym dni je přímo zázrak) a čtvrtek (kdy se většinou nemám na co těšit, snad jen domu do vany s horkou vodou a spoustou pěny)… Všechny dny z tohohle tejdne byly nesnesitelný, ne že by toho na nás hodili tak moc, psali sme jen… 2 testy? Teď už nvm, ae je fakt, že jindy toho bejvá víc… Ale jak nudný to bylo, neuvěřitelně… Dny se vlečou, počítám minuty do zejtřejšího odpoledne, jooo, zejtra píšem z matiky, naštěstí aspoň v češtině, dneska vážně nemám sílu čumět do italskejch zadání… Dneska sme psali z italský matiky… Byli sme všichni vyklepaný, nikdo totiž nepobírá látku kterou děláme… Profesor to totiž moc nevysvětlil… No ae já sem věděla všechno, nvm jak se to stalo, asi sem vážně chytrá páč i minulej test byl za 1, ale udělala sem určitě 2 příklady ze 3, v tom třetim byly 3 otázky, udělala sem 2 a on mi to sebral jakože už neni čas… Ae když sem se tak ptala ve třídě tak to nedodělal nikdo, takže… By to nemusel bejt až takovej průšvih… Boh, nebudu se tady litovat kvůli škole, spíš se teď nesnesitelně nudim a hrozně se těšim na zejtřek… Za a) si jdu obarvit hlavu a za b) jdu pak večer k Dádovi… Konečně ne JEN chvilka pro sebe, ae VÍC času Omg a v sobotu se mu pokusim uvařit Kung-Pao tak, jak ho dělá můj tatínek Snad to nezapomenu osolit to by to nejedl chudák

Hurry up! Mum is comming!

táta zase jednou doma zalejval kytky, všude mokro, po obyváku louže, vypadá to tu jak po povodni… Ono to v podstatě neni jeho vina, mamka totiž koupila květináče esteticky moc fajn ae v praxi jsou prej ‘úplně naprd’, ale ona prostě nesnáší, když tatínek zalejvá, květináče přetečou a máme vodu po baráku, vždycky mu děsně vynadá… Rodiče odjeli se psem k rybníku v Ovčárech, já náhodou objevila cestou z kuchyně obrovskou louži v obýváku a jelikož s tátou držíme při sobě (páč oba dva víme, jak krutý to je bejt sprdnutej od maminky), rozhodla jsem se mu pomoct, celou louži sem bleskově utřela a modlila se, aby uschla, než se naši vrátěj… Když přijeli, nenápadně jsem upozornila tatínka, že opět rozlil vodu po obejváku. On se vyděsil, poděkoval mi a nenápadně se šel podívat, esi už to uschlo… Vrátil se ke mě s vykulenejma očima a řekl mi, že je to tam pořád a hodně ale jelikož mamka šmejdila po dolním patře, nemohli sme prozatim dělat nic, snad jen doufat, že povodeň neobjeví. To jste měli vidět tu bleskovou akci, když se mamka šla do 1. patra převlíct, vymrštili sme se od počítače, táta čapnul hadr, já kýbl a vážně: já si všimla jenom jedný louže… Kdežto táta zalejval všecko zelený v dolním patře a neni toho zrovna málo! Táta nadzvedával kytky, já zpod květináčů vystrčila ten druhej menší na vodu, ten táta drapnul a utikal vylejt do záchoda, já se mezitim chopila hadru a honem utírala podlahu, pak to běžela vyždímat do umyvadla, mezitim vytíral chvíli táta druhym hadrem, pak nadzvedl kytku a zašoupli sme tam menší květináček zpátky, dovytřeli zbytek a honem k další kytce takovejch máme dole snad 5 a jedna se nám pne po stropě, je těžká jako kráva, bylo to docela fajn akce prostě sme po dolním patře lítali jak blbci aby mamka nic nepoznala, najednou slyšíme kroky, honem sme ke garáži uklidili kýbl s hadrem, táta bleskově umyl špínu z umyvadla, já pozůstatky hlíny ze záchodovýho prkýnka, zhasli sme, vystřelili z koupelny a bleskově vlítli zpátky ke kompu jakoby nic. to byla akce, vážně dobrý, sme na sebe s tátou hrdý!

Konec… Už bude?

Ta škola je tak neuvěřitejně nudná… A to sme teprve na začátku roku… S láskou vzpomínám na prázdnány kdy sem si mohla dělat co sem chtěla (ne, že bych teďka více méně nemohla, ae to hnusný svědomí mi to nedovolí), mohla sem si chodit večer domu v kolik sem chtěla a hlavně: mohla sem vstávat kdy sem chtěla. Teďka se už od začátku roku marně pokoušim vstávat už v 6.. Dycky večer si řikám: Jo, zejtra už fakt musim…. A ráno: neee, eště chvíli…. Až za chvíli tati, eště mě nebuď… Neboj, ten bus mi neujede…. A po půlhodině protahování pobytu v posteli pak nemám čas si ani dát snídani. Takhle začíná každej můj den, no uznejte, neni to nejrůžovější… Celej den se mořim ve škole, umírám tou každodenní rutinou… Už bych zase chtěla oddych a to byly minulý prázdniny před chvílí… A nejhorší je, že teď musíme čekat až do Vánoc… Prostě máme všichni hrozný vyhlídky… Ve škole se nudim o hodinách tak moc, že si dokonce ze zoufalství fotim vlastní voko

 

 

Njn, já vim, JE to zoufalý… A víte na co se těšim v tý škole nejvíc? Na volnou hodinu, kdy si nejdřív skočim do Billy (bo co to je, ty názvy si nikdy nepamatuju) pro rohlík se zapečenou slaninou a sejrem, pak jdu do školy, sednu si ke kompu a celou hodinu u něj strávim Neska tam zas seděli ty malý smradi ze tříd jako 1.A a tak, nvm, kdo přesně tam byl, tj fuk, někdo mladší prostě, nacpali se tam a hráli něco úchylnýho… Tak sme si s Juli předem nacvičovaly výraz, kterym je vyhnat od počítačů:

 A co bude další průser: zejtra sou třídní schůzky, jako… netěšim se v podstatě to nemám zas až tak blbý, jen…. Dycky sem vynervovaná no Ae tak to asi každej, už aby to bylo za mnou…. Aspoň ze zejtra kvůli nim končíme brzo, odpadá nám odpoledka, takže budu moct jít s někdym ven… Zejtra zas tak úmornej den nebude, pominem-li diktát na velký písmena ze kterýho sem to minule neměla nejlepší Některý věci se totiž vážně nejdaj odhadnout citem ani je nevyčtete v pravidlech, existuje snad sto vyjímek, který si ‘musíme zapamatovat’, tak to abych se rovnou zpaměti naučila všechny divadla na světě, všechy městský čtvrti, sídliště, ulice, náměstí a mosty a pak i názvy unoverzit, škol, institucí… bla bla bla…..